Jaké bylo Maracaibo 2020?

Všechno to začalo už při stavění letošního tábora, při kterém jsme našli starý deník. Nikdo nevěděl, kdo ho napsal a jak se tam vůbec vzal. Záhadu jsme chtěli vyřešit, a proto jsme počkali na příjezd dětí, protože jak se říká, víc hlav víc ví.

Po příjezdu dětí jsme si každý den společně četli kousek z příběhu a snažili se rozluštit tajemství starého deníku. Spolu s vyprávěním jsme se dostali do doby asi před dvaceti lety přímo na náš tábor. Seznámili jsme se s postavami, které v minulosti organizovaly Maracaibo. Pisatel deníku, pan Maurentz, nám popisoval každý den na táboře. Nechyběli v něm jeho trable spojené s neposlušnými dětmi nebo dokonce s jeho kamarády.

Každý den jsme hráli hry na téma příběhů z deníku – trénovali jsme svoji paměť, udělali si sportovní den nebo se snažili udržet oheň co nejdéle hořet. Jak tábor plynul, dostávali jsme víc a víc informací a pomalu přicházeli na kloub celé záhadě. Všichni jsme měli pocit, že Maurentzovi hrozí něco nebezpečného…

Ale poslední stránka byla z deníku vytržená. Nevěděli jsme, co se stalo, kam se Maurentz ztratil a proč nedopsal svůj deník. S neklidnými hlavami jsme si šli lehnout. V noci nás ale vzbudil duch Maurentze a prosil nás, ať sestrojíme stroj času, aby se mohl vrátit zpět do své doby. Chtěl vysvobodit z těla ducha.

To jsme nemohli nechat jen tak. Hned ráno jsme vyrazili ve skupinách po indiciích na těžkou cestu, abychom pomohli panu Maurentzovi. Po nelehkých úkolech jsme vše zvládli a sestrojili stroj času. Pan Maurentz se tak mohl vrátit do doby, do které patří. Jako bonus jsme pak všichni dostali sladkou odměnu. Večer jsme si zazpívali a zatancovali u táboráku a vzpomínali na krásných 14 dní.